Naleštěná, funkční, k tomu lehká, s high-endovým vybavením. Prostě vábnička pro toho, komu dělá radost špičkový materiál, který prostě jede. Vážně ale můžeme přijít do obchodu a koupit si kolo, na jakém jezdí Tadej Pogačar nebo Pavel Bittner? Jsou stejná, a přeci jiná.

Pravidla UCI říkají, že veškeré vybavení použité v závodech, včetně kol, musí být komerčně dostupné. Výjimkou jsou prototypy. Ty je možné používat, ale jen pokud jsou ve finální fázi vývoje a budou do 12 měsíců uvedeny na trh. Jinak by mohl být jezdec dodatečně diskvalifikován.

Jaká kola si může koupit i veřejnost?

  • Specialized S-Works Tarmac SL8 Red Bull BORA-hansgrohe edition – limitovaná série v barvách týmu, dostupná za zhruba 399 999 Kč. Rám i osazení odpovídá závodnímu standardu.
  • Canyon Aeroad CFR Di2 – závodní model používaný například týmem Movistar. Cena modelu s elektronickým řazením Shimano Dura-Ace je 261 399 Kč.
  • Pinarello Dogma F Disc – špičkový model týmu Ineos Grenadiers. Komplet s Di2 sadou a karbonovými koly stojí zhruba 383 250 Kč.

Vedle nich najdete v běžném prodeji i další modely jako Merida Reacto, Trek Émonda nebo Giant Propel. Ceny se běžně pohybují mezi 250–400 tisíci Kč v závislosti na konfiguraci.

Zajímavosti a odlišnosti závodních kol

Podle pravidel UCI musí mít závodní kolo minimální hmotnost 6,8 kg. Kola jsou tak stavěná přesně na tuto hranici. Někdy jsou dokonce uměle zatížená, například pomocí hliníkových řídítek, aby limit splnila. Hliník je navíc odolnější v případě pádů, kterých je na Tour dost. Jako hobby jezdci ale nejste pravidly UCI omezeni, takže si můžete postavit i lehčí kolo. Pokud tedy unesete vyšší cenu za lehké komponenty.

Jedinou výjimkou bývá lak. Cyklisté mají často vlastní designy nebo týmové barevné kombinace. Například zlaté kolo Remca Evenepoela coby připomínka jeho zlaté jízdy v olympijské Paříži je specifické jen pro něj. Barva ale není jen o designu – standardní lak může přidat až 100 g. Výrobci se proto snaží váhu laku u profi kol minimalizovat.

Velký rozdíl najdeme také v oblasti komponentů. Zatímco vy si můžete volně vybírat přehazovačky, kola nebo pláště, profíci musí používat to, co poskytuje týmový sponzor. Občas ale jezdci diskrétně použijí jinou značku a zakryjí logo. Například Peter Sagan používal představec Zipp, i když nebyl sponzorem týmu. Problém vyřešila černá páska přes logo. Komponenty ale bývají stejné jako ty, co jsou dostupné v obchodech. Jen profíci často dostávají nové verze dřív.

Profesionálové pravidelně procházejí bike fittingem – nastavováním pozice, denně se protahují a mají často individuálně přizpůsobené komponenty jako řídítka, představec, sedlo nebo pedály. Někdy si i vyžádají zcela individuální geometrii rámu. To je ale výsada jen těch největších jmen.

Značky chtějí, aby profíci závodili a vyhrávali na jejich kolech, a tím je dělali atraktivními pro zákazníky. Proto jsou verze profi kol často k zakoupení i pro veřejnost. Jsou inspirované závodními stroji, ale někdy mírně upravené pro pohodlí běžného jezdce. Možná proto neosedláte úplný klon stroje z Tour de France, ale dostat se mu velmi blízko, není vůbec nemožné.