Slovinec Tadej Pogačar vstupoval do závodu jako největší favorit a svou roli bezezbytku naplnil. Dokázal vyhrát čtyři etapy a počtvrté v kariéře si oblékl na Champs-Élysées žlutý dres pro vítěze Tour de France. Teprve jako šestý cyklista v historii ovládl nejprestižnější etapový závod světa alespoň čtyřikrát. Zařadil se tak po bok legend, jako jsou Jacques Anquetil, Eddy Merckx či Chris Froome.

 Pogačar vyhrál čtyři etapy, první z nich už čtvrtý den závodu. Úchvatným výkonem v časovce následně získal žlutý dres, který ale znovu získal po triumfu v sedmé etapě. I když jej žlutý trikot zpět na dvě etapy znovu opustil, ani pád v jedenácté etapě ho nezastavil. Poté, co dvanáctý den vyhrál horskou etapu na Hautacam, a vzápětí ovládl časovku na Peyragudes, si vytvořil komfortní náskok. Překonal svá dřívější trápení na stoupáních jako Hautacam, Col de la Loze či Mont Ventoux, ale letos jel vyrovnaně, neplýtval silami, nenechal se vyprovokovat a žádný z rivalů nedokázal jeho sebevědomí otřást.

Sprinterský sen v troskách

Belgický rychlík Jasper Philipsen se na Tour de France 2025 vrátil s jasným cílem – vyhrávat etapy a znovu získat zelený dres pro vítěze bodovací soutěže. Král sprinterů z roku 2023, kdy ovládl čtyři etapy, totiž přišel loni kvůli sporné penalizaci o šanci zelený trikot obhájit. Letos chtěl vše napravit a hned první den začal dokonale: vyhrál úvodní etapu a oblékl se do žlutého trikotu lídra. Po druhé etapě sice předal žlutý dres, ale převlékl se do zeleného a plánoval v něm dojet až do Paříže. Jenže ve třetí etapě přišla krutá rána. Na sprinterské prémii uprostřed etapy došlo ke kolizi. Do Philipsena v plné rychlosti narazil Bryan Coquard z týmu Cofidis. Belgický sprinter šel k zemi a cílovou pásku už neprotnul. Následky pádu byly devastující: Philipsen skončil s polámanou klíční kostí a několika zlomenými žebry a s bolestivě odřenými zády, nohama i rukama musel ze závodu odstoupit. Ironií osudu pár vteřin před incidentem svého soupeře prý žádal, aby souboj o prémii proběhl v klidu. Místo vysněné jízdy v zeleném trikotu až do Paříže tak pro Philipsena Tour skončila už během třetího dne a to na nemocničním lůžku.

Francouzský triumf na Mont Ventoux

Šestnáctá etapa nabídla epické drama na legendární hoře Mont Ventoux a nečekaného francouzského hrdinu. Valentin Paret-Peintre z týmu Soudal Quick-Step přitom původně vůbec neměl na Tour 2025 startovat, na soupisku se dostal až dodatečně jako domestik Remca Evenepoela. Když však jeho lídr závod nedokončil, dostal Paret-Peintre volnou ruku a chopil se životní šance. V královské horské etapě prolomil francouzské prokletí: stal se prvním, a nakonec jediným, domácím závodníkem, který letos vyhrál etapu na Tour de France. V závěrečném stoupání na “Obr Provence” strávil dlouhé minuty stíháním Bena Healyho z EF Education-EasyPost. Irský soupeř mu několikrát odskočil, ale Paret-Peintre se nevzdal. V posledních metrech zabojoval a v těsném finiši Healyho přespurtoval. Francie slavila vítěze na Ventoux po dlouhých 23 letech a mladý cyklista se dojetím zalykal štěstím. „Je to tak legendární místo… vyhrát právě tady je prostě šílené,“ líčil v cíli emotivně moment, kterým se zapsal do dějin francouzské cyklistiky.

Belgický lídr v slzách

Další z velkých favoritů, Remco Evenepoel, zažil Tour plnou zklamání. Před startem sebevědomě prohlašoval, že po loňském třetím místě se tentokrát nespokojí s ničím menším než s útokem na vítězství. Jenže od prvních etapách ztrácel drahocenné minuty a brzy bylo jasné, že na rozjeté duo Pogačar–Vingegaard nestačí. Ve slabé chvilce dokonce veřejně zkritizoval své týmové kolegy ze Soudal Quick-Step, že prý nemají dostatečnou kvalitu, což na atmosféře v belgickém týmu nepřidalo. I když Evenepoel dokázal zvítězit v 5. etapě (individuální časovce), v dalších dnech byl jen stínem hlavních favoritů. V průběhu 13. etapy jej dokonce Jonas Vingegaard předjel o celé dvě minuty, což pro ambiciózního Belgičana byla poslední kapka. Následující den Evenepoel v slzách odstoupil z rozjeté Tour. Ještě než peloton dorazil do Paříže, vydal 25letý Belgičan prohlášení, že jej trápily dozvuky vážného pádu z prosince a také čerstvě zaléčená zlomenina žebra z mistrovství Belgie těsně před Tour. „Nebyl jsem přetrénovaný, ale vyhořelý,“ přiznal zklamaně závodník, kterého nyní čeká přestup do týmu Bora-hansgrohe. Jeho sen o dobytí Tour se tak odkládá na neurčito.

Pavel Bittner mezi sprinterskou elitou

Česká cyklistika měla na letošní Tour jediné zastoupení, ale Pavel Bittner o sobě dal vědět více než důstojně. Dvaadvacetiletý talent týmu Picnic–PostNL nastupoval do rovinatých etap jako lídr své sestavy pro hromadné dojezdy a ukázal, že se nezalekne ani mnohem zvučnějších jmen. Už ve 3. etapě vybojoval výborné 5. místo, když si v závěrečné rovince dokonce krátce prožil pocit lídra balíku po boku svého týmového kolegy. V 9. etapě dokázal svůj výkon ještě vylepšit čtvrtou příčkou. Na dosah senzačního výsledku byl také v 17. etapě, jenže jeho naděje zhatil pád, když ho jeden ze soupeřů smetl k zemi v rozhodující fázi sprintu. Bittner si i tak získal respekt zkušenějších rivalů. V ostrých dojezdech se neztratil mezi sprinterskými esy, jako jsou Tim Merlier, Biniam Girmay či Jonathan Milan, a nasbíral cenné zkušenosti. „Když jsem byl v deváté etapě na jeho zadním kole v klíčovém okamžiku sprintu, byl jsem nadšený. Ale málem mě utrhl z háku, je prostě neuvěřitelný,“ popsal Bittner zážitek ze souboje s pozdějším vítězem bodovací soutěže Škoda Green Jersey. Český sprinterský objev tak ukázal, že má potenciál měřit se s absolutní světovou špičkou.

Dvakrát ve žlutém

Na letošní Tour zanechal výraznou stopu také Mathieu van der Poel, přestože se kvůli zdravotním potížím cílové Paříže nedočkal. Nizozemský klasikář však ohromil fanoušky tím, že během jednoho ročníku hned dvakrát oblékl žlutý trikot lídra závodu. Ve 2. etapě si dojel pro vítězství a převzal žlutý dres. Udržel ho i následující den, dokonce i po prvním triumfu Tadeje Pogačara ve 4. etapě, díky součtu lepších umístění z předchozích dnů zůstával van der Poel na čele celkového pořadí. Teprve po individuální časovce v 5. etapě o vedení přišel, aby se v 6. etapě v Normandii znovu vrátil do čela závodu. Van der Poel tehdy finišoval těsně před Pogačarem a o pouhou jedinou sekundu obral slovinského rivala o průběžné vedení. Právě tato nečekaná epizoda rozpoutala naplno taktickou bitvu mezi týmy UAE Emirates a Visma–Lease a Bike. Pogačarův tým sice původně plánoval nechat svého lídra ve žlutém dresu i po 6. etapě, aby musel příští den mrhat silami při práci na čele pelotonu, jenže van der Poelův nástup jejich plány zmařil. Mezi oběma stájemi vzplála „cyklistická válka“, která utichla až po předposlední 20. etapě. Teprve v samém závěru závodu mohly znesvářené tábory složit zbraně – symbolicky to potvrdil Wout van Aert, když prohlásil, že válka skončila.

Proměna Jonase Vingegaarda

Dvojnásobný šampión Tour de France Jonas Vingegaard nastoupil do závodu s odhodláním získat ztracený trůn zpět, avšak letos jsme viděli poněkud jiného Vingegaarda, než na jakého jsme byli zvyklí. Lídr týmu Visma–Lease a Bike působil v horách výbušněji, často zkoušel nastupovat a útočit, jenže ve srovnání s minulostí jako by ztratil něco ze své pověstné vytrvalosti. Navíc na něj hned v úvodu Tour dolehl nepříjemný mediální tlak - jeho manželka Trine v dánském tisku otevřeně zkritizovala týmové šéfy, že prý Jonase na Tour přetěžují a „ždímají jako citrón“. Taková slova v momentě, kdy se týmu nedařilo podle představ, atmosféře rozhodně neprospěla. Vingegaard se s podporou silné sestavy Jumbo-Visma sice nevzdával a zkoušel všemožně útočit, aby lídra závodu Pogačara dostal pod tlak, jenže ani v jediném okamžiku nebyl silnější než jeho slovinský sok. Navzdory veškeré snaze a ofenzivní taktice nedokázal Vingegaard Pogačara zlomit. Místo vysněného hattricku z let 2022 a 2023 musel letos vzít zavděk nižší příčkou na pódiu, což v ambitiózním dánském šampiónovi bezpochyby zanechá velkou motivaci do dalších ročníků.

Nezdolný Ir

Jedním z nejpříjemnějších překvapení Tour 2025 byl výkon Bena Healyho. Irský cyklista z týmu EF Education-EasyPost předváděl během tří týdnů nezměrnou bojovnost a vysloužil si ocenění největšího bojovníka závodu. Už 6. etapa v Normandii mu vyšla dokonale, když čtyřicet kilometrů před cílem zaútočil a zvolil dlouhý sólový únik. Peloton jej už nedokázal dostihnout a Healy si dojel pro životní vítězství a stal se teprve čtvrtým Irem v historii, který vyhrál etapu na Tour de France. V dalších dnech pokračoval ve spanilé jízdě. Na Den Bastily (14. července) vybojoval v horském dojezdu na Puy de Sancy fantastické 3. místo, které ho katapultovalo do žlutého trikotu lídra celkového pořadí. Ve žlutém dresu strávil dvě etapy a odolával tlaku favoritů. Při epické bitvě na Mont Ventoux sahal po dalším vítězství. Nakonec z toho bylo těsné druhé místo, ale výkon hodný uznání. A když v 19. etapě (zkrácené kvůli počasí) dojel v horském finiši na La Plagne opět mezi nejlepšími, bylo jasno, že bojovnický titul za celý závod nemůže získat nikdo jiný. Když byl Ben Healy po dojezdu do Paříže oficiálně vyhlášen nejagresivnějším závodníkem Tour 2025, nikdo o spravedlnosti této volby nepochyboval.

Král horských úniků

Thymen Arensman, pětadvacetiletý nizozemský vrchař z Ineos Grenadiers, si na Tour 2025 vysloužil pověst specialisty na odvážné úniky v horách. Jeho moment přišel ve 14. etapě v Pyrenejích – brutální zkoušce s celkovým převýšením přes 5000 metrů. Téměř 40 kilometrů před cílem se Arensman odhodlal k sólovému útoku. Hlavní favorité sice v závěrečném stoupání zrychlovali tempo, ale králem náročné etapy se stal Arensman, který svůj trhák dotáhl až k vítězství. A zdaleka nešlo o náhodný úspěch. V 19. etapě (kopcovitém minizávodu z Albertville na La Plagne) předvedl podobný kousek znovu. V posledním dvacetikilometrovém stoupání se dlouho držel po boku největších favoritů. Třináct kilometrů před cílem znovu nastoupil a konkurenti zaváhali. Pogačar zvolil defenzivní vyčkávací taktiku a když se Jonas Vingegaard rozhodl zaútočit, bylo už pozdě. Arensman prolétl cílem o dvě sekundy dříve než dánský soupeř! Pro britskou stáj Ineos, která v posledních letech marně hledá nástupce éry Chrise Frooma, znamenaly Arensmanovy odvážné úniky alespoň částečnou náplast a cenné etapové vavříny.

Epické pařížské finále

Letošní 112. ročník Tour de France nabídl netradiční tečku. Organizátoři se rozhodli zcela změnit charakter závěrečné etapy v Paříži a připravili pro peloton překvapení inspirované olympijským závodem, namísto obvyklého poklidného sprintu na Champs-Élysées čekal cyklisty okruh přes pahorek Montmartre. Během 132 km dlouhé 21. etapy museli závodníci třikrát zdolat ikonický Montmartre, a to včetně kostkové pasáže po Rue Lepic až k bazilice Sacré-Cœur. Kilometrové stoupání se sklonem kolem 6 % navíc vrcholilo jen 6 kilometrů před cílem, což slibovalo útočnou cyklistiku do samotného konce. A skutečně! Finále Tour de France 2025 bylo strhující podívanou. Desetitisíce fanoušků šílely nadšením podél trati a v akci byli i jezdci, kteří by za normálních okolností v poslední den už jen kontrolovali své pozice. Celkový vítěz Pogačar se nebál zapojit do úniku a přímo v ulicích Paříže svedl souboj s Woutem van Aertem. Belgická hvězda těžila z toho, že v šestičlenné vedoucí skupině měl k ruce týmového kolegu, a mohla si pošetřit více sil. Při posledním stoupání na Montmartre pak Van Aert nastoupil a Pogačara setřásl. Slovinský šampion navíc za deštivého počasí nechtěl zbytečně riskovat pád. Cyklisté si poté vychutnávali závěrečné kilometry za ohlušujícího aplausu tribun. Grandiózní oslava cyklistiky na pařížských bulvárech nemohla mít lepší kulisu a mnozí se shodli, že to byla nejdramatičtější derniéra Tour za poslední roky. Není tedy divu, že pořadatelé již nyní uvažují o tom, že podobně atraktivní finiš s výjezdy na Montmartre zařadí i do příštích ročníků.

Výsledky

  1. Tadej Pogačar
  2. Jonas Vingegaard
  3. Florian Lipowitz

Zelený dres: Jonathan Milan

Puntíkovaný dres: Tadej Pogačar

Bílý dres: Florian Lipowitz

Nejlepší tým: Visma–Lease a Bike