Cyklistický svět už několik let žije jedním jménem – Tadej Pogačar. Slovinec dokáže v těžkých jednorázových závodech rozhodnout klání klidně 70 nebo i 100 kilometrů před cílem. Přesně tak triumfoval na nedávném mistrovství světa a zopakoval to i o víkendu na evropském šampionátu v Ardeche. A zatímco jeho výkony berou dech, pro část fanoušků i odborníků začíná být otázkou, zda není sport až příliš jednostranný.

„Možná má cyklistika problém," upozornil v podcastu In de Waaier novinář a analytik Thijs Zonneveld. „Ne proto, že by Pogačar něco dělal špatně – naopak. Je to výjimečné a může to trvat roky. Jen vyhrává úplně všechno – Grand Tour, klasiky, mistrovství světa i Evropy. Nebýt Mathieu van der Poela, vyhrál by letos opravdu úplně všude."

Podle Zonnevelda je Pogačar unikátní v tom, že spojuje specializace, které se u jiných jezdců obvykle oddělují. Není čistokrevným vrchařem, časovkářem ani sprinterem, přesto se ve všech disciplínách drží mezi absolutní světovou špičkou.

Za výjimečnou dominancí stojí jak špičkový trénink, tak mimořádné fyzické předpoklady. „Jezdí hodiny na úrovni 4,5 až 5 wattů na kilogram a nepovažuje to za intenzivní trénink. Takové tempo dokáže držet skoro celý den. Proto ve chvíli, kdy jsou ostatní na hranici svých možností, on prostě ujede," vysvětluje Zonneveld.