V rozhovoru pro web Cyclingnews ale zůstává mladý talent nohama na zemi. „Bylo to neuvěřitelně dobré. Hodně jsem se naučil a opravdu jsem se posunul dál. Tým pro mě přes zimu připravil plán, ale po některých problémech na začátku sezony se zdálo, že bude těžké ho splnit. Nakonec to bylo neuvěřitelné a já jsem se hodně zlepšil,“ svěřil se del Toro.

Jeho přístup i výsledky z roku 2025 dávají jasně najevo, že v týmu UAE Team Emirates-XRG vyrůstá přirozený nástupce Tadeje Pogačara. Rok završil vítězstvím na Giro del Veneto, kterým své stáji přidal už pětadevadesátý triumf letošní sezony. „Jsem velmi vděčný týmu a lidem kolem mě. Vždy jsem se snažil dát ze sebe maximum a vyplatilo se to. Nepovažuji se za supertalent. Chci věřit, že pokud budu dost tvrdě pracovat, mohu bojovat o nejvyšší příčky,“ říká Mexičan.

A bojuje o ně více než statečně. V žebříčku UCI se aktuálně drží mezi trojicí nejlepších jezdců světa po boku Pogačara a Jonase Vingegaarda. „Myslím, že je v nás něco, co nás dělá lepšími. Možná je to mentální aspekt, že se snažíme dělat věci tak dobře, jak jen umíme. Ona nakonec ta mentální stránka tvoří osmdesát procent veškeré práce. Pokud něčeho nechcete dosáhnout, nedosáhnete toho,“ dodává.

Rok, kdy do sebe všechno zapadlo

Del Toro se do povědomí dostal už v roce 2023, kdy ovládl Tour de l’Avenir. O rok později při svém debutu ve WorldTour vyhrál etapu a skončil třetí celkově na Tour Down Under. V roce 2025 ale udělal obrovský krok vpřed.

Na Giro d’Italia zaútočil v legendární štěrkové etapě do Sieny a přestože v dojezdu skončil druhý těsně za Woutem van Aertem, oblékl růžový trikot lídra závodu. Ten si udržel až do 20. etapy, kdy ho po taktickém souboji s Richardem Carapazem z EF Education-EasyPost převzal Simon Yates z Visma–Lease a Bike. Přesto Mexičan dorazil do Říma celkově druhý a jeho etapové vítězství i deset dní v růžovém představovaly průlomový okamžik kariéry.

A nešlo o jednorázový záblesk. Po italské Grand Tour vyhrál Tour of Austria (včetně tří etap), přidal triumf na Vueltě a Burgos, páté místo na mistrovství světa v časovce, sedmé v silničním závodě a páté na Il Lombardia. A aby toho nebylo málo, sbíral i jednodenní vavříny – od Milano-Torino přes Circuito de Getxo až po Coppa Sabatini, Giro della Toscana, Giro dell’Emilia, Gran Piemonte a závěrečné Giro del Veneto.