Mara Roldan slavila vítězství ve druhé etapě závodu Tour of Britain Women 2025 jen den před svým těžkým pádem. Jednadvacetiletá Kanaďanka projela cílem v Saltburn by the Sea 6. června 2025 s rukama nad hlavou. O pouhých 24 hodin později už místo radosti zažívala bolest na nemocničním lůžku.

Rok 2025 pro Roldanovou začal velmi nadějně. Po přestupu z amerického celku Cynisca Cycling se rychle zařadila mezi elitu. V jarní části sezony zazářila desátým místem na prestižní klasice Amstel Gold Race a podala solidní výkon i na etapovém závodě Vuelta a España Femenina. Jejím dosavadním vrcholem se stal právě britský etapák, kde ve druhé etapě triumfovala sólovým únikem. O den později však přišla dramatická změna. Ve třetí etapě spadla na mokré silnici během hromadné kolize a zlomila si stehenní kost. Následovala operace a dlouhá pauza.

Sama Roldanová označila tuto náhlou změnu jako obrovský šok. Popsala, jak během 48 hodin přešla od radosti z životního vítězství ke strachu, zda se ještě ten rok vrátí na kolo. První dny po zákroku byly mimořádně náročné. Ohnout koleno nebo pohnout prsty u nohy ji stálo neuvěřitelné úsilí. V nemocnici v Británii strávila více než týden, protože hojení komplikoval silný otok. Poté se mohla vrátit do Nizozemska a začít s rehabilitací.

Velkou roli v jejím návratu sehrál tým. Lékaři a fyzioterapeuti jí připravili detailní plán a Mara popisovala, jak každý týden viděla pokrok. Zpočátku chodila o berlích, brzy už jen o jedné. Postupně zvládala základní cviky, začala jezdit na trenažéru a pak i krátce venku. Nejtěžší však bylo zachovat trpělivost. Pozorovat týmové kolegyně, jak závodí, zatímco ona sama mohla jen fandit, bylo psychicky velmi náročné. Snažila se soustředit na malé pokroky a zůstat pozitivní.

Po několika měsících se vrátila k tréninku a začínala se znovu cítit ve formě. Jenže poté přišla nečekaná komplikace. Při prvním lehkém běhu po zranění se objevily bolesti v kyčli a útlak nervů, kvůli kterému jí brněla noha. Ani tři týdny naprostého klidu nepřinesly zlepšení a příčina zůstávala nejasná. Sama Mara přiznala, že to byla jedna z psychicky nejtěžších etap rekonvalescence. O to víc ji to zasáhlo, protože měla pocit, že se konečně znovu posouvá kupředu.