Musela jsem se naučit nejezdit jen na sebe, říká Zemanová po sezoně v novém týmu

Po náročné minulé sezoně, ve které ji limitovaly zdravotní problémy, se Zemanová vrací mezi cyklokrosovou špičku. Úřadující česká šampionka, která od letošního roku obléká barvy stáje VIF Cycling Team, znovu boduje doma i v zahraničí, sbírá cenná umístění a potvrzuje, že patří k nejvýraznějším osobnostem současného českého cyklokrosu. Jak hodnotí svůj návrat do sedla, co jí dodalo motivaci po náročném období a s jakými pocity míří na světový pohár v Táboře?

Máte za sebou úvodní část cyklokrosové sezóny. Jak byste ji z Vašeho pohledu zhodnotila?

Asi pozitivně. Po loňském roce, kdy jsem skoro nezávodila a procházela si výkonnostní a možná trochu i mentální krizí, musím být spokojená. Jsem ráda, že jsem zpátky v cyklokrosu a že jsem dostala možnost jezdit za VIF Cycling Team, kde se mi otevřely nové možnosti. Co se týče výsledků, ten proces je dlouhý. Můj level výkonnosti opravdu trochu poklesl a bylo potřeba všechno znovu nastartovat, udělat spoustu práce a změn. Zatím jsem ale spokojená, deváté místo na mistrovství Evropy mezi elitou není ostuda, doma jsem dokázala vyhrát poháry dokonce s podobnými náskoky jako dřív. To jsou pro mě ukazatele toho, že jsem na správné cestě. Prostoru ke zlepšení je ale pořád hodně a já doufám, že ještě nastane další progres.

Letos už jste také poprvé změřila síly s širší evropskou špičkou, ať už na závodě X2O Trofee v Lokerenu, nebo na mistrovství Evropy. Byly Vaše výkony v souladu s tím, co jste od sebe očekávala, nebo Vás něco překvapilo?

Před závodem v Lokerenu jsem úplně nevěděla, co mám od sebe čekat. Nedá se říct, že bych se prvního srovnání bála, ale bylo tam hodně respektu a lehkých obav, jestli se vůbec budu schopná vrátit. Minulý rok jsem odzávodila jeden světový pohár a mistrovství Evropy, a takový výpadek je v cyklokrosu dost znát. Když jsem se ale během závodu pohybovala kolem sedmého osmého místa, uvědomila jsem si, že práce, kterou jsem udělala v průběhu roku, má nějaký smysl a že potenciál vrátit se mezi nejlepší tam je. To mi vnitřně udělalo malou radost. Rozdíly tady samozřejmě stále jsou, ale myslím si, že je to všechno jen otázka další dlouhodobé práce a závodů v Belgii. Minimálně v to doufám. Lokeren byl pro mě obrovské povzbuzení a mistrovství Evropy vlastně také. Před startem jsem si tak nějak sama pro sebe říkala, že když budu do desítky, budu za to moc ráda, protože být do TOP 10 v takové konkurenci není vůbec špatné. To se nakonec povedlo. Samozřejmě bych radši byla ještě výš, ale beru to krok za krokem a tohle je podle mě dobrý začátek. Nicméně doufám, že třeba na mistrovství světa nebo příští sezonu se moje práce ukáže ještě víc.

Teď nás čeká úvodní díl světového poháru v Táboře, kde jste naposledy během mistrovství světa vybojovala stříbro v kategorii U23. S jakými pocity se na tuto trať vracíte a na co se konkrétně těšíte?

Nejvíc se těším na atmosféru, protože ta je v Táboře vždycky unikátní, ať už na světovém poháru nebo mistrovství světa. Nic podobného jsem jinde nezažila, a to ani na závodech v Belgii, kde je atmosféra také skvělá. Tady je to ale něco jiného, protože jde o domácí závod. Mám radost, že si zase zazávodím před českým publikem a doufám, že diváků dorazí hodně. A co se týče vzpomínek, ty jsou samozřejmě silné a úplně nevím, jak to budu v neděli vnímat. Myslím ale, že až se postavím na start, tak se myšlenkami k únoru 2024 budu dost vracet.

Myslíte, že se takový zážitek, jako je medaile na domácím světovém šampionátu, dá nějakým způsobem zopakovat?

To nevím, přeci jen velkou roli tehdy hrála právě ta medaile, což je teď asi nereálné i vzhledem k tomu, že už jsem v elitní kategorii. Emoce ale podle mě mohou být podobné. Kdybych zajela opravdu pěkný výsledek v elitě, ta radost rodiny, fanoušků i moje vlastní by byla stejně silná, a to všechno dá člověku strašně moc. Určitě bych to chtěla ještě někdy zažít, protože co se všechno semlelo po mistrovství světa, to byly neskutečně krásné pocity. Nevím, jestli si je budu teď v nejbližší době schopná zase přivodit, ale na Tábor se každopádně těším, protože ta atmosféra je tam výjimečná.

Jak Vám trať v Táboře obvykle vyhovuje?

Když se podívám do minulosti, tak bych řekla, že mi asi docela sedí. Není to tedy zrovna jedna z mých oblíbených tratí, mám i oblíbenější, ale to neznamená, že není hezká. Je poctivá, pestrá a správně cyklokrosová. Do Tábora jsem v dětství jezdila s rodiči jako divačka a vždycky se mi hrozně líbil ten cirkus okolo. A pokud do toho promluví i počasí, což vypadá, že tentokrát bude, čeká nás opravdu pěkný poctivý cyklokros.

Do letošní sezóny jste vstoupila v barvách stáje VIF Cycling Team. Jak se Vám v novém prostředí zatím funguje?

Jsem tam moc spokojená. Samotnou mě to překvapilo, protože je o mě známé, že jsem velká individualistka a introvert. Lidem se příliš neotvírám, dokonce ani na závodech nevyhledávám společnost a bavím se opravdu jen s hrstkou lidí. Tohle pro mě tedy byla velká neznámá. Ale už v únoru na prvním soustředění na Mallorce jsme si s holkami sedly a rychle jsem získala pocit, že do týmu patřím. Těch nových věcí samozřejmě bylo hodně, musela jsem se naučit nejezdit jen na sebe, ale poslouchat i ostatní holky, a také to, co nám říká sportovní ředitel Vojta Řepa z auta. Nové bylo i takové to fungování po mediální stránce, interakce s partnery, komunikace na sociálních sítích a podobně. Ale sedlo si to skvěle a já si to opravdu pochvaluji. Jsem vděčná, že jsem dostala takovou možnost a tým mi vytrhnul trn z paty v mých nejtěžších časech. Moc mě těší, že tam patřím a minimálně další sezonu stále patřit budu.

Ovlivnila změna týmu nějak Váš závodní program nebo přípravu?

Příprava zůstala víceméně stejná. Zachovali jsme to, že mám po cyklokrosu vždycky měsíc pauzu a věnuji se jiným sportům, abych si od kola odpočinula. Potom jsem se připojila k holkám na soustředění, ale závodit jsem oproti nim začala malinko později. Program jsme však skloubili dobře, silničních závodů bylo letos více a když nastala nějaká závodní odmlka, což bylo hlavně v létě, tak jsem si to dokombinovala gravelem. Sezona tedy byla pestřejší a mě to hrozně bavilo. Příští rok tým ještě posílí, míří trochu výš a závodů by zase mělo být více, včetně příležitostí ukázat se i ve světě, takže se těším na to, že silniční program bude ještě o něco bohatší.

Jaké jsou Vaše závodní plány po Táboře?

Bohužel po Táboře následují dva světové poháry, které jsou odsud dost vzdálené, ať už Flamanville ve Francii, nebo závod na Sardinii. Nespadám pod reprezentaci, takže si vše zařizuji na vlastní pěst nebo je to v režii týmu, a protože do Francie nejsou úplně vyhovující spoje a se Sardinií je to logisticky celé komplikované, musím tyto dva závody vynechat. Budu to muset nahradit tréninkem nebo jinými závody, ale bohužel se v tomhle období nic nejede ani v Belgii, protože Belgičané ustoupili světovému poháru. Musím tedy vymyslet něco tady v okolí, případně ještě zvážíme s trenérem, jestli nepoletím natrénovat kilometry někam do tepla. Od světového poháru v Namuru, který je v půlce prosince, bych ale chtěla zůstat převážně v Belgii a závodit hlavně tam, protože ty závody mají jinou úroveň a posouvají mě o dost víc než tady.