Tadej Pogačar zakončil další sezónu, která se už nyní řadí k nejúspěšnějším v historii profesionální cyklistiky, zejména pokud jde o jednorázové závody. A přestože opět vyhrál Tour de France, přidal tři monumenty (Kolem Flander, Lutych-Bastogne-Lutych a Okolo Lombardie) a obhájil tituly mistra světa i Evropy, sám sebe hodnotí překvapivě střídmě. Deníku Marca přiznal, že na stupnici 1 až 10 by letošní rok ohodnotil číslem devět. „Vždy je prostor pro zlepšení v každé oblasti života. Myslím, že se mohu zlepšit v určitých věcech, na kole i mimo něj. Může to být lepší,“ říká.

Z množství letošních vítězství si nechce vybírat jediné nejoblíbenější. „Spousta okamžiků byla krásných. Vyhrával jsem s různými kolegy, v různých týmech, s národním týmem, na mistrovstvích světa nebo Evropy, na Tour de France, na všech monumentech, kterých jsem se zúčastnil. Každý závod má jiný příběh a vyvolává jiné emoce, takže si nemohu vybrat jeden oblíbený. Mám příliš mnoho krásných vzpomínek,“ vysvětluje.

Pogačar si každou sezónu do kalendáře rád přidává novou výzvu. A i když je jeho program stále více limitovaný tím, že prioritou zůstává Tour de France, chuť objevovat nové závody neztrácí. „Mám rád výzvy a každý rok se snažím program trochu změnit. Ale teď si myslím, že jsem docela omezený v tom, co mohu jezdit. A každý rok je tu Tour de France, která je velkým cílem týmu i mým. Ale ano, rád zkouším nové věci a v příštích letech nechci ukončit svou kariéru, aniž bych vyzkoušel všechno ostatní. Chci vyzkoušet spoustu nových věcí,“ říká.

Prioritou zůstávají i klasiky, kde má stále své sny. „Chci se prosadit v klasikách, abych ukázal, že se v jednodenních závodech dokážu zlepšit oproti letošnímu nebo loňskému roku. Sanremo a Roubaix jsou dva závody, ve kterých jsem velmi motivovaný zkusit to znovu a bojovat o vítězství,“ dodává. Právě Milán-Sanremo a Paříž-Roubaix jsou jediné monumenty, které mu ještě chybí ke kompletní sbírce.

Ve stejné kategorii stojí i třítýdenní španělská Vuelta. Pogačar připouští, že ji chce jednou vyhrát, zároveň ale přiznává, že to pro něj není nejnaléhavější cíl. „Chci jet Vueltu a samozřejmě chci také vyhrát. Ale kdybych dnes ukončil svou kariéru, byl bych docela spokojený,“ říká s nadhledem.

Před Pogačarem ale stojí další výzva: mladá generace jezdců, která se tlačí na vrchol stále rychleji. A on to dobře ví. „Dnes jsou všichni posedlí mladými talenty. Všichni hledají talenty, zejména na Tour. Proto je tolik mladých kluků, kteří už dosahují velmi dobré úrovně. Mají silné nohy, silnou psychiku, jsou velmi profesionální. Mladíci jako Paul Seixas nebo Isaac Del Toro jsou působiví. Budu sledovat, jak se bude jejich kariéra vyvíjet. Možná bude úplně jiná než ta moje,“ hodnotí.

Připomínají mu jeho samotného v jejich věku? Pogačar to s úsměvem odmítá: „Neznám je moc dobře. Nevidím v nich stejné věci, které jsou ve mně. Ale určitě jsou velmi ambiciózní. Vidím, co dělají dobře a co špatně. Prošel jsem podobnou cestou a je velmi zajímavé sledovat, jak rychle stoupají nahoru. V mém případě to bylo trochu pomalejší, ale ano, je velmi zajímavé je sledovat a závodit s nimi,“ dodává.

A tak i po roce plném triumfů zůstává Tadej Pogačar hladový po dalších výzvách. Přestože by mohl odejít a být spokojený, on chce dál zkoušet nové závody, posouvat svoje limity a zanechat po sobě stopu, která bude v cyklistice rezonovat ještě dlouho.