Nikdy mě nenapadlo, že tu jednou pojedu světový pohár, vzpomíná Boroš na začátky v Táboře

Vyrůstal jen kousek od místa, kde se letos pojede úvodní díl elitního seriálu a kde před necelými dvěma lety vybojoval sedmé místo na mistrovství světa. Do nové sezony vstoupil opatrněji a věří, že forma přijde směrem k prosincovým a lednovým vrcholům. Jak osminásobný mistr republiky vnímá podporu českých fanoušků, proč ho baví souboje s Václavem Ježkem a jaké plány má po domácím dílu světového poháru?

Potkáváme se na tiskové konferenci před Světovým pohárem v Táboře. Jaký je to pro závodníka pocit, když se může postavit na start velké světové akce doslova na domácí trati?

Je to neskutečné. Ale – a tím nechci říct, že to beru jako samozřejmost – tyhle závody jezdím už pár let. Jsem strašně rád, že se jich můžu účastnit, jen už to asi neprožívám tak zásadně jako dřív.

V Táboře jste vyrostl. Jaká je Vaše první vzpomínka spojená s touto tratí?

Když jsem začínal, jel jsem tam nějaký sranda závod a z toho si vlastně nic nepamatuju, protože jsem měl úplnou mlhu, jak jsem si tam dával. 😊 Nikdy mě tehdy nenapadlo, že bych tam pak jednou mohl stát na startu světového poháru nebo mistrovství světa.

Kolik Vám v té době bylo?

Nějakých dvanáct let.

Jak se areál Komora od té doby změnil?

Změnil se hrozně moc. Tehdy tam vlastně ani nestál. Trať byla postavená trochu jinak a areál se začal budovat až v roce 2010 kvůli mistrovství světa. Takže to bylo ještě před tím.

Když se vrátíme do současnosti - kterého výsledku na místní trati si považujete nejvíc?

Asi toho sedmého místa na mistrovství světa v roce 2024.

Rok před světovým šampionátem jste v Táboře dojel v závodě světového poháru devátý. Představuje pro Vás znalost trati a domácí atmosféra výhodu?

Nejspíš ano. Ta atmosféra je určitě obrovská výhoda, z toho český závodník v Táboře vytěží maximum. Co se týče trati, nedokážu říct, jestli ji mám nějak lépe najetou než tratě v Belgii. Trávím na ní víc času, to ano, ale závodní intenzita, kdy se jede doraz, je pak stejná tady i v Belgii. Chybu může závodník udělat tak i tak, tlak je v závodě vždycky.

Máte za sebou úvodní část cyklokrosové sezóny. Jak byste zhodnotil její dosavadní průběh?

Zatím asi nejsem v té úplně nejlepší formě. Doufám, že se do ní začnu dostávat teď před světovými poháry a vánočními závody směrem k mistrovství republiky a mistrovství světa. Většinou to bylo spíš naopak – na první závody jsem měl velkou formu a pak mi šla výkonnost během sezony trochu dolů. Doufám, že letos to bude obráceně a ta nejlepší forma teprve přijde.

Do prvního cyklokrosového závodu v Uničově jste naskočil ani ne týden po mistrovství světa v Kigali. Proběhl přechod podle očekávání, nebo Vás přeci jen něco překvapilo?

Překvapilo mě, jak náročný sport cyklokros je. Vlastně jsem přiletěl z Rwandy, vzal cyklokrosové kolo a jel do Uničova na závod, kde jsem byl překvapený úplně ze všeho – z techniky, z trati… Se vším jsem trochu bojoval, ale i tak se mi podařilo vyhrát. Od té doby jsem se s tím už celkem srovnal, ale nějaká extra příprava letos úplně neproběhla.

Dosavadní závody domácího poháru se nesou ve znamení soubojů s Václavem Ježkem. Po letech, kdy jste na české scéně jednoznačně dominoval, je to změna. Jak si tyto souboje užíváte? Nacházíte v nich novou motivaci?

Určitě si to užívám. Poslední roky jsem sice v Česku pořád vyhrával, často s minutovým náskokem, ale nedokážu ani říct, jestli jsem měl skutečně takovou výkonnost a formu, protože tu bohužel nebyl nikdo, s kým bych se mohl srovnat. To se od letoška změnilo právě s příchodem Vény a mě to baví o trochu víc, i když teď jezdím druhý. Myslím, že to posouvá oba, mě i jeho, tak uvidíme, kam až to dospěje.

Jaké jsou Vaše další plány po závodě v Táboře?

Po Táboře se už budu soustředit hlavně na světovou scénu, na světové poháry a na závody v Belgii jako je Superprestige a podobně. Začátkem prosince ještě jedeme s týmem na soustředění do Calpe ve Španělsku a odtamtud poletím rovnou do Belgie na vánoční závody.