Francouzský jezdec týmu Ineos Grenadiers Axel Laurance po dvou týdnech Tour de France sdílel snímek svých nohou, který okamžitě vzbudil pozornost. Svaly jsou výrazně oddělené, žíly vystupují pod kůží a nohy působí téměř nerealisticky. Přesto nejde o nic nepřirozeného, ale o logický důsledek kombinace extrémního fyzického výkonu, únavy a velmi nízkého množství tělesného tuku.

Úbytek tělesného tuku

Během tří týdnů Tour de France spalují cyklisté každý den obrovské množství energie. V nejtěžších horských etapách může výdej dosahovat šesti až osmi tisíc kalorií. Přestože jezdci přijímají velké množství jídla, tělo si postupně sahá i do tukových zásob.

Jakmile ubývá podkožní tuk, mizí vrstva, která běžně zakrývá svaly a cévy. Výsledkem je výrazně ostřejší vzhled nohou, kde je patrný každý svalový snop i žilní linie.

Zvýšené prokrvení svalů

Při dlouhých hodinách v sedle proudí do svalů dolních končetin velké množství krve, která zajišťuje přísun kyslíku a živin. Žíly se kvůli tomu rozšiřují a postupně se stávají viditelnějšími.

Pokud se tento proces opakuje každý den po dobu několika týdnů, tělo se přizpůsobí a vytvoří hustší a výraznější cévní síť. Ta umožňuje efektivnější zásobování svalů, ale zároveň výrazně mění vizuální podobu nohou.

Neustálé svalové napětí

Cyklisté na Tour de France tráví v sedle několik hodin denně a jejich svaly mají jen minimální prostor k úplnému odpočinku. Neustálé zatížení vede k tomu, že svaly zůstávají napjaté a postupně tvrdnou.

V kombinaci s tenkou kůží a minimem tuku pak vyniknou i drobné svalové skupiny, které by za běžných okolností nebyly viditelné. Nohy pak působí ostře vytesané a extrémně definované.

Dehydratace

Dalším důležitým faktorem je ztráta tekutin. V horkých etapách ztrácejí jezdci potem obrovské množství vody. I přes pravidelný příjem tekutin se ne vždy podaří dokonale vyrovnat ztráty.

Dlouhodobá mírná dehydratace snižuje množství vody v podkožních tkáních. Kůže se více napne a přilne ke svalům, čímž ještě více zvýrazní žíly, šlachy i svalová vlákna.

Význam genetiky

Ne všichni cyklisté vypadají po dvou týdnech Tour de France stejně. Genetika hraje významnou roli. Někteří lidé mají přirozeně tenčí kůži, méně podkožního tuku nebo výraznější cévní kresbu.

Fotografie Axela Laurance tak představuje extrémní příklad, který vznikl kombinací dlouhodobé fyzické zátěže, minimálního množství tuku, intenzivního prokrvení svalů a genetických predispozic. Právě souhra těchto faktorů vytváří ikonický vzhled nohou, který je pro Tour de France tak typický a zároveň pro běžného člověka téměř nepředstavitelný.